21 dní loveckého safari na zabití levharta, stojí v Tanzanii cca $43,000. Z toho 58,6% šlo přímo pro dodavatele lovu. Méně než 5% šlo vládě na ochranu zvířat a zbytek byl utracen za letenky, charterové lety, poštovné, zabalení a zaslání trofejí a "běžný příspěvek vládě". Žádná zmínka o tom, že by něco šlo do fondu mistní komunity... Přitom tito vrahové tvrdí, že podporují ochranu zvířat a místní komunity. Tyhle čísla jednoznačně potvrzují to, že více jak 90% z celkové sumy spolknou soukromé kapsy a sotva těch 10% jde na ochranu zvířat. Srovnat výdělek z fotosafari a loveckého safari si můžete třeba v tomto článku zde.

Celý článek

Ve světě zvířat se občas dějí i zázraky. Na tomto videu se můžete podívat na opici, která přišla o zadní končetiny a přesto je ve výborné kondici, chodí, běhá a ještě u toho vychovává mládě.

Jedna zmála potěšujících zpráv přišla nedávno z Ugandy. Populace divokých zvířat v Ugandě v hlavních národních parcích se během posledních 10 let po vyhnání rebelů (Lord's Resistance Army) zvýšila. Snížila se také míra pytláctví.

Jak se zdá, tak jsme opravdu poslední generací, která má šanci vidět poslední zbytky divokých zvířat v parcích. O divočině se zámerně nezmiňuji, ta už prakticky neexistuje. Národní park Serengeti je ohrožen i když se stavba dálnice neuskuteční a postará se o to zase člověk. Kam vůbec Afrika směřuje?

Důkazy, že národní parky a rezervace již nejsou účinný prostředek pro zachování životaschopných populací volně žijících zvířat jsou přesvědčivé.
Studie zveřejněná v Journal of Zoology v roce 2008 ukázala, že počet šesti velkých kopytníků v Maasai Mara se výrazně trvale snížil mezi roky 1989 a 2003.

Spolupracujeme například s

Serengeti Nesmí Zemřít