Bernhard Grzimek, Jean Dorst, ale třeba i Zdeněk Veselovský a Josef Vágner jsou jména, která zná snad každý milovník přírody. Každý z těchto lidí zanechal nesmazatelnou stopu v našich srdcích. Dnes si připomeneme některé jejich výroky, které ani po desítkách let neztratily nic z jejich pravdivého obsahu, který ale bohužel zároveň dokazuje, že jsme se ještě nepoučili a drancujeme přírodu dál a dál..., mnohem víc, než za jejich časů. S odstupem několika desítek let můžeme dnes pouze konstatovat, že jsme nejhloupější druh na planetě...

Obsah, ale hlavně sdělení těchto vět je zároveň smutné, ale i pravdivé. Mějte na paměti, že tyhle výroky jsou staré několik desítek let (často 30 a víc). Takže stavy zvířat, které již tehdy byly u některých druhů kritické, se od té doby ještě snížily. Je podivuhodné kolik moudra a předvídavosti v sobě tito lidé měli. Jejich výroky sedí i na dnešní dobu, ale to opět pouze dokazuje to, že jsme se nezměnili, a že stále víc a víc dychtíme vlastnit a ovládat přírodu. Jenže kdy si uvědomíme, že už vlastně není kde brát? Musíme opravdu všechno zničit, abychom si uvědomili, že bez toho nemůžeme žít?

Bernhard Grzimek

Za padesát let se již nikdo nebude zajímat o výsledek konference, které dnes zaplňují titulky novin. Ale vyjde-li v červenavém úsvitu z houštiny lev a dunivě zařve, i za padesát let se lidem sevře srdce. Bez ohledu na to, zda budou mluvit anglicky, svahilsky nebo německy. Budou stát oněmělí a hledat ruku souseda, spatří-li poprvé v životě, jak dvacet tisíc zeber táhne nekonečnou stepí...

V budoucích desetiletích a stoletích jistě nebudou lidé cestovat k zázračným dílům techniky, budou se snažit uniknout ze zakouřených měst do posledních míst, kde budou spokojeně žít poslední volní tvorové. Zemím, kde si takováto místa uchrání, budou ostatní závidět, poněvadž s přírodou a jejími volně žijícími obyvateli je to jiné než s paláci, které zničila válka. Ty se mohou opět postavit. Bude-li však jednou vyhubena zvířena kdekoli, nikdo ji tam už nikdy nevrátí…

Naši prarodiče měli na dvoře slepice, ve stáji krávy a koně. Když šli s dětmi na procházku, viděli ještě čápy, lišky, zajíce, srnce, jezevce, výry, jeleny a jestřáby. Od doby, kdy se lidé objevili na Zemi - tedy asi pět set tisíc let - vždy žili v přírodě mezi ostatními spoluobyvateli této planety. Až v dnešní době se to změnilo, poprvé za celou existenci lidstva. Lidé cítí, že se jim vzalo něco, co vždy patřilo k jejich životu, a v jejich duši po tom zůstala jizva...

Jean Dorst

Především je zapotřebí přesvědčit člověka, že nemá žádné morální právo vyhubit nějaký živočišný nebo rostlinný druh. Za prvé proto, že není schopen ho vytvořit, za druhé proto, že jednoho dne ho bude moci využít a mít z něho zisk dnes zatím neznámý…

Přejeme si, aby seznam vyhynulých druhů byl zakončen druhy Homo faber a Homo technocraticus, nejnovější a přece již archaické větve čeledi Hominidae. Přišel zase čas, aby znovu vládl Homo sapiens (člověk moudrý), který ví, že jen správná rovnováha s celou přírodou mu může zajistit jeho oprávněné postavení a nakonec i duchovní a materiální štěstí, po kterém touží…

Nechť je postavení člověka ve vesmíru jakékoli, nemá právo zničit nějaký druh rostlin nebo živočicha pod záminkou, že nejsou k ničemu. Nemáme právo zahubit to, co jsme nevytvořili. Nižší rostlina, maličký živočich mají v sobě více velkoleposti a tajemství než nejkrásnější z našich staveb...

Divoká příroda musí být zachráněna nejen proto, že je tak zajištěno zachování lidstva, ale také proto, že je krásná. Milióny let předtím, než vznikl člověk, chlubil se svou krásou svět podobný nebo odlišný od našeho. Člověk se objevil jako červ v ovoci, jako mol v klubku vlny a nahlodával své stanoviště a vytvářel teorie, kterými ospravedlňoval své jednání...

S lehkým srdcem moderní člověk mrhá neobnovitelnými přírodními zdroji, přírodními palivy, nerosty a může tak přivodit zánik současné civilizace. Obnovitelné přírodní zdroje vyčerpává s neslýchanou marnotratností, což je o to vážnější, že může vymřít dokonce i lidstvo, člověk se totiž obejde bez všeho kromě potravy. Člověk absolutně důvěřuje novodobé technice. Pokrok ve fyzice a chemii fantasticky zvětšil sílu našich nástrojů a to nás povzbuzuje k opravdovému kultu techniky. Předem věříme, že je schopna rozřešit všechny problémy bez pomoci prostředí, v němž vznikli naši vzdálení předkové, v jehož lůně žila četná pokolení. Stará smlouva, která spojovala člověka s přírodou, byla zrušena, neboť člověk nyní věří, že má dost moci, aby se osvobodil ze závislosti na rozsáhlém biologickém komplexu, jehož součástí je od svého vzniku...

Zdeněk Veselovský

V současné době je ohroženo přímým vyhubením přes šest set druhů ptáků a savců. Od počátku našeho letopočtu do roku 1800 vyhubili lidé jeden druh savce nebo ptáka v průměru za každých 55 let. Od roku 1800 do roku 1900 jim k tomu stačilo už jen 1,5 roku a ve 20. století je vyhuben jeden zvířecí druh průměrně každý rok. Nemůžeme se proto divit, že i v Africe, která je bohatá na zvěř, klesl stav zvířat za poslední roky o víc než 80%…

Arthur Schopenhauer

Žádné zvíře nikdy netrýzní jen proto, aby trýznilo, dělá to však člověk a takto vzniká ďábelská povaha, která je daleko horší, než je povaha zvířecí…

Anton Čechov

Můžeme kácet lesy, je-li to nutné, ale je čas skoncovat s jejich ničením. Lesy naříkají pod sekyrou, miliardy stromů hynou, doupata divoké zvěře a hnízda ptáků osiřují, řeky se zanášejí pískem a vysychají, čarovné krajiny navždy mizí…

Josef Vágner

Jistě patřil mezi lidi, kteří Afriku měli rádi. Kdo neznáte jeho knihy, tak zde je krátký přepis jeho poznatků.

Od roku 1939 se stav divoké zvěře zejména ve východní Africe hrozivě zmenšil – snad až na slony. Na svazích Kilimandžára až k Longido a k hoře Meru se kdysi hemžila stáda zeber, pakoní, Thomsonových gazel, buvolců a impal. V okolních stepích bylo mnoho gerenuků, vyskytovaly se často antilopy losí, žirafy, tu a tam dokonce i přímorožci. Dnes již není na Kilimandžáru kromě ojedinělých skupin lesoňů a buvolů žádná stepní zvěř. Lvi a gepardi jsou vzácní, ve stepi se dá spatřit jen několik Thomsonových a Grantových gazel. Je to žalostné. Muselo se to stát za války a v poválečných letech. V buši mezi Handeni a Bagamojo, kde kdysi Hemingway lovil své antilopy kudu a vratné antilopy, je dnes jako po vymření. – Potud vyprávění Bernharda Grzimka.

S katastrofálním úbytkem stepních zvířat máme svoje vlastní zkušenosti. Když jsem poprvé v roce 1968 se svou ženou jel naším malým autem z Torora přes Eldoret Nakuru, Nairobi do Mombasy, abychom projednali náš první lodní transport odchycených zvířat z kempu Nabiswa v Ugandě, potkávali jsme už kousek za hranicemi Keni každou chvíli různá zvířata. Zastavili jsme u jezera Nakuru, ptačího zázraku světa, kde žilo přes dva milióny plameňáků. Za Nairobi jsme pozorovali sta gazel, pakoňů, zeber, buvolců a žiraf. Když jsme projížděli územím Tsavo, potkali jsme těsně u silnice několik nosorožců a stovky slonů. V roce 1975 při stejné cestě jsme viděli před městem Eldoret dvě žirafy Rothschildovy, jezero Nakuru bylo téměř bez plameňáků, od Nairobi až po Voi jsme zahlédli několik stádeček gazel Grantových a Thomsonových, čtyři žirafy masajské, několik pakoní, jedno menší stádo zeber a tři malá stáda buvolců. Při průjezdu územím národního parku Tsavo jsme v dálce uviděli skupinu čtyř slonic se dvěma slůňaty a těsně u silnice dva větší sloní samce. Je to smutná bilance za pouhých sedm let.

Podobná situace je i v proslulém lovišti Karamodža. Před sedmi lety jsme tam napočítali dobře dva a půl tisíce žiraf Rothschildových. V roce 1975 něco přes čtyři sta. Původně jsme mysleli, že je zbytečné zabývat se odchytem nejběžnějších zeber Böhmových. Před několika lety jich na pláních Keni žily tišíce. V roce 1975 nás náš partner Ken Stewart upozornil, že byly téměř vystříleny. Nevěřil jsem. Pronajali jsme si Kenovo malé letadlo a spolu se synem Zdeňkem a veterinářem Jaroslavem Jedličkou jsme nalétali tisíce kilometrů nad Keňou. Nalezli jsme několik stád zeber za sodným jezerem Magadi a v přilehlých oblastech národního parku Mara Masai. Při přeletu nad národními parky jsme jich viděli poměrně velké množství, i když jich bylo mnohem méně, než před pouhými sedmi lety. Mimo území národních parků se ve větším množství téměř nevyskytují. Jen s velkými obtížemi se nám podařilo odchytat a dovézt pro naši zoologickou zahradu ve Dvoře Králové nad Labem dvacet zeber. Zebry Böhmovy jsou dnes existenčně ohroženy jako zebry Grévyho nebo zebry Hartmannové.

A nakonec několik dalších...

Přirovnáme-li pět miliard let, tedy dobu, po kterou naše Země existuje jako samostatná planeta, ke dni o 24 hodinách, pak první život vznikl asi před 14 hodinami, obratlovci existují asi tři hodiny, savci 20 minut a lidé, první myslící bytosti, teprve 18 vteřin.

• Od roku 1800 do dnešního dne bylo v Africe vyhubeno 90% všech zvířat.
• V 17. století pozoroval kapitán Jobson na řece Senegalu v západní Africe tisícová stáda rozmanitých zvířat. Dnes v těch místech nežije ani jediné.
• V minulém století si někteří vědci mysleli, že se dá bodalka tse-tse zničit tím, že se v oblastech, kde se vyskytuje, vybije všechna zvěř. Tomuto nesmyslu padlo za oběť statisíce zvířat. Bodalka tse-tse tam však žije dosud.
• Roku 1974 zabavila policie v Nairobi na černém trhu 21000 kůží chocholatek
• Roku 1964 bylo ze Somálska vyvezeno 450000 kůží antilop.
• Roku 1975 se v Keni prodalo 65000 zebřích kůží.
• Ještě nyní je v Africe zabito asi šest miliónů zvířat ročně.
• Roku 1973 zahynulo vinou špatného hospodaření v národním parku Tsavo 14000 slonů.