21 dní loveckého safari na zabití levharta, stojí v Tanzanii cca $43,000. Z toho 58,6% šlo přímo pro dodavatele lovu. Méně než 5% šlo vládě na ochranu zvířat a zbytek byl utracen za letenky, charterové lety, poštovné, zabalení a zaslání trofejí a "běžný příspěvek vládě". Žádná zmínka o tom, že by něco šlo do fondu mistní komunity... Přitom tito vrahové tvrdí, že podporují ochranu zvířat a místní komunity. Tyhle čísla jednoznačně potvrzují to, že více jak 90% z celkové sumy spolknou soukromé kapsy a sotva těch 10% jde na ochranu zvířat. Srovnat výdělek z fotosafari a loveckého safari si můžete třeba v tomto článku zde.

Celý článek

levTento článek obsahuje několik přirovnání, která publikoval více jak před 10 lety ochránce přírody a odborník na africké lvy Gareth Patterson. Chování trofejních lovců opravdu velice připomíná chování sériových vrahů. Obě skupiny zabíjí opakovaně, vystavují si svoje „trofeje“, zabíjení jim dělá dobře, hledají slávu a dominanci.

Lovcům stejně jako sériovým vrahům chybí sociální cítění a mnohdy i zdravý rozum, protože jinak by nemohli zabíjet zvířata, která jsou kriticky ohrožena nebo která nemají šanci před lovci uniknout. Lovci stejně jako sérioví vrazi nebo jiní psychopati si svoje činy natáčejí. Pak si zabití zvířete často pouští ze záznamu a je to pro ně velmi důležitá část videa, jak můžete vidět na spoustě videí, kde se kontakt kulky nebo šípu se zvířetem záměrně zpomaluje nebo několikrát opakuje. Tohle vše jsou prokazatelná a nezvratná fakta, ačkoliv se to lovcům líbit nebude.

 

Zde také zveřejním jedny z posledních emailů, které od těchto lidí dostáváme. Napřed se vydávají za někoho jiného

Dobry den,
Rad bych Vam rekl, ze jsem velky obdivovatel toho, co pro divoka africka zvirata delate a jsem pravidelny navstevovatel Vasich webovych stranek a byl jsem pritomen i na Vasi poutave prednasce. Musim se vsak na Vas obratit pro svoji bezradnost, nastoupil jsem do noveho zamestnani a muj novy pracovni kolega je vasnivy lovec. Vsem nam zde doslova vnucuje fotografie svych "uspechu" z lovu v Africe. Mym namitkam, ze to neni nic jineho, nez vrazdeni ubohych zvirat se mi vysmal, ze se pry jedna o prirozenou lidskou vlastnost - lov a ja ze jsem zzenstily. Dokonce mi ukazal, kde je na toto tema vedeno diskuzni forum na internetu http://www, ktere tam zalozil nejaky uchyl "Myslivec Milda", coz ma byt tento clovek http://www. Co se s tim da delat, to preci neni mozne nechat jen tak, aby si tyto individua o svych zvracenych libustkach jeste takto psali. Poradte mi, co proto mohu udelat? Nelze to nejak publikovat a verejne je odsoudit? Moc Vas zdravim.

a pak se teprve vynoří jejich pravá tvář. Obrázek si udělejte sami.

Potvrdilo se mi to, ze jsi pseudohumanistickej srac. Na takove jako jsi ty jednou nase civilizace dojede. Vivat hunting!
chciju Ti do huby ty zmrde
jinak blbecku posledni vec, smazni nebo rozostri fotky obliceju na svych strankach u fotek, ktere si nefotil ty a protipravne si je stahl z jinych web stranek, nechci se tam na fotce ucastnit Tvych pomatenych vyplachu, v opacnem pripade se bude jejich autor domahat zasahu do autorskych prav
good luck malej sraci

 


Ale zpět k tématu. První článek "Lovci trofejí = Sérioví vrahové?", je reakcí Doris Lin na Pattersonův a vyšel na webu o zvířecích právech. Druhý, ze kterého je přeložena pouze část, je přímo Pattersonův.

Zde se můžete podívat na pár videí, abyste věděli, s kým Vás tento článek bude seznamovat. Na těchto videích se můžete podívat jaké pocity mají tihle lidé při provádění jejich zábavy. Každý z nich zabíjí pro svoje potěšení.

Vlastní názor na to, jestli to "lovci" mají v hlavě v pořádku nebo ne, si udělejte sami.

Na tomto videu můžete vidět jak trénují a zkouší šípy na mrtvé žirafě.

Na tomto videu, které není z Afriky zase můžete posoudit pocity těchto lidí při zabití zvířete. Následně pak tvrdili, že v jeho žaludku našli lidské ostatky. V tuto chvíli není možno ověřit, jesti to je pravda nebo ne, ale o to nejde. Jde pouze o to, abyste viděli způsob lovu a způsob vyjádření pocitů těchto lidí.

Lovci trofejí = Sérioví vrahové?

autor: Doris Lin

Gareth Patterson napsal článek s názvem " Je trofejní lov formou sériového vraždění? Článek je více jak 10 let starý. V článku je zmíněna celá řada velmi zajímavých paralel mezi lovci trofejí a sériovými vrahy. Stejně jako sérioví vrazi jsou lovci trofejí nuceni držet „trofej“ z jejich obětí, zabíjení je návykové a vede k dalšímu zabíjení (pozn. zde si všimněte, že se lovci trofejí znovu vrací zabíjet). Oni hledají slávu.

Trofeje jednoho z lovců, kterými možná dokazuje pravdivost myšlenek z těchto článků

Jamie Kripke / Getty Images

Sérioví vrazi a lovci trofejí hledají slávu různými způsoby, ale je to pořád sláva nebo proslulost. Patterson se zaměřuje na několik sériových vrahů, kteří uvedli, že jejich motivace byla stát se známým nebo být důležitý. Podobně lovci trofejí ukazují své trofeje hrdě ve svých domovech a snaží se jimi ukázat na jejich lovecké schopnosti. Také se snaží získat rekord tím, že zabijí zvíře, které má největší rohy nebo jinou trofej.

I když je trofejní lov doslova sérií vražd, tak bych nešla tak daleko, abych tvrdila, že lovci trofejí jsou sérioví vrazi. Lovci trofejí se však většinou pohybují v mezích zákona. Obvykle vyrůstají v rodině, kde je lov přijatelná aktivita, která se předává z generace na generaci. Na rozdíl od vraždění lidí je trofejní lov kulturně hluboce zakořeněný (pozn. v dnešní době už to není pravda nebo stále upalujeme čarodějnice nebo požíráme nevhodné sousedy?), stejně tak jako mnoho jiných forem vykořisťování zvířat, ale podobnost, na kterou Patterson upozornil je zarážející, a já nepochybuji o tom, že pocity síly, dominance a slávy, kterou hledají lovci trofejí a sérioví vrazi, jsou si velmi podobné.

Zdroj v AJ zde.

Je lovení pro trofeje formou sériového vraždění?

Expert na lvy a ochranář Gareth Patterson, "si bere na mušku" trofejní lov.

Lov pro trofeje - opakované zabíjení divokých zvířat - by určitě mělo být hodnoceno jako sériové vraždění.

Jaká jsou srovnání mezi lovem pro trofeje a sériovým zabíjením?

Pokusím se odpovědět na tuto otázku, udělal jsem nějaké výzkumy v příšerném tématu, jakým jsou sériové vraždy. Nejdříve jsem se dozvěděl, že sériové vraždy jsou podivný zvyk, který analytici považují za návykový. Sériový vrah, jak jsem se dověděl, je o síle a kontrole - obojí ve spojení se zabijáky - touha být důležitý, sebejistý.

Zdá se, že když sériový vrah spáchá první akt vraždy, zakusí pocity jako jsou odpor a lítost, ale zabíjení - jako dávka vysoce návykové drogy - vede k více a více vraždám do té doby, než ho někdo zastaví.

Lovci trofejí většinou zabíjí opakovaně. Jako pohon jim slouží třeba soutěže o nejlepší nebo největší trofej. Bylo spočítáno, že, aby mohl tuto soutěž na nejvyšší úrovni lovec vyhrát ve všech kategoriích, musel by zabít alespoň 322 zvířat.

Lovecké časopisy obsahují stránku po stránce fotky lovců se zbraní v ruce, kde pózují v dominantních pozicích nad jejich mrtvou obětí, propagují nabídky obrovské řady trofejních lovů. Nabízí historky lovců, "vzrušující zkušenosti něčeho téměř zmeškaného" a nabízí i nebezpečí. Tyto stránky v časopise, a o tom není pochyb, dráždí lovce. Naplňují jeho vlastní fantazii a povzbuzují ho k plánování více a více trofejních lovů.

Trofejní lovci si často najímají kameramana, aby filmoval celý jejich lov v buši, zahrnující hlavní moment kdy je zvíře zastřeleno a poté, když zemře. Tyto filmy jsou dělány tak, aby se na ně později mohli dívat, pravděpodobně k jejich sebeuspokojení a k předvádění jiným lidem – znovu se potřebují cítit jako ten "důležitý"?

Toto by také mohlo být viděno jako forma trofeje, která v jistém ohledu odráží pornografické videa obětí vrahů ("snuff" videí), který byl udělán některým sériovým zabijákem. Jiní sérioví vrazi mají na pásku zaznamenaný křik jejich obětí, který mají uchován pro pozdější sebeuspokojování.

Mají silné nutkání dosáhnout toho, aby byli v sériovém vraždění vnímáni jako "hrdinové". Toto je spojováno s individuální touhou po sebeúctě / sebelásce. Například student Robert Smith, který v Listopadu 1996 vešel do nádherného salónu v Mesa v Arizoně, a do zátylku střelil 5 žen a 2 děti, řekl o motivaci k vraždám: "Chtěl jsem se stát známým, "dát sám sobě jméno".

Mnohonásobný zabiják Cari Panzram (mezi jehož obětmi bylo 6 Afričanů zastřelených zezadu jen pro "zábavu", když pracovali v ropné společnosti v Africe) jednou udal o jeho akcích: "Napravuji lidi". Když se ho zeptali jak, tak odpověděl: "Tím, že je zabíjím". Panzram také rád sám sebe popisoval jako "muže, který chodí dokola a koná dobro".

Určitě by se dalo konstatovat, že jak sériový vrah, tak i trofejní lovec plánují svoje zabíjení se značnou pečlivostí a rozvahou. Tak jako sériový vrah se i lovec v předstihu rozhoduje podle "typu" jeho oběti - například na jaký druh zvířat se zaměří. Stejně jako sériový zabiják, tak i trofejní lovec plánuje s pečlivostí, kde a jak svůj čin provede, ve které oblasti a se kterou zbraní.

To, co má sériový vrah a lovec trofejí společné je nutkání sbírat "trofeje" nebo "suvenýry" z jejich vraždění. Sériový vrah si shromažďuje určité části těl nebo jiné "trofeje" ze stejného důvodu jako sbírají lovci hlavy zvířat a parohy z jejich kořistí… jako trofeje z lovu, říká Colin Wilson a Donald Seaman v knize o psychologii násilí "The Serial Killers".

Nakonec jsou sériové vraždy popsány jako fenomén 20. století. Totéž můžeme říct o západním stylu lovu trofejí v Africe.

Zdroj v Aj zde.

Spolupracujeme například s

Serengeti Nesmí Zemřít