Fotografování láká stále víc lidí a velké procento z nich se zajímá i o fotografování zvířat a přírody. V tomto článku si můžete přečíst jaké vlastně ve skutečnosti je fotografování na safari v Africe a dozvíte se zcela odlišný názor na toto téma.
Fotografování na safari v Africe, mýty a skutečnosti
Fotografování na africkém safari. Je opravdu tak nebezpečné a je opravdu „WILD“, jak se Vám snaží mnozí autoři namluvit? S velkým zájmem čtu články o fotografování zvířat a o přírodě. K mým nejvíce oblíbeným oblastem samozřejmě patří Afrika a její fauna. Pokud se k takovému článku dostanu, velice rád si jej i přečtu. V poslední době jsem se ale vždycky musel začít nad těmito články nejen usmívat a myslet si své, ale také jsem si pořád říkal, co vede autory těchto článků k tomu, aby si upravovali skutečnost a snažili se vystupovat téměř jako hrdinové, kteří nasazují svoje životy jen proto, aby nám ostatním zdokumentovali svoji neohroženost a ukázali, jak nebezpečné je fotografování divoké zvěře v Africe. Všechny tyto skutečnosti mě dovedly k napsání tohoto článku, přirozeně z mého pohledu. Budu se snažit popsat fotografování a cestování po Africe pohledem, který se ovšem výrazně liší od pohledů autorů zmíněných článků. Kolikrát si říkám, jestli náhodou nejsem třeba v jiném parku, v jiném státu anebo dokonce na jiném světadílu. Já totiž vidím život zvířat v Africe a snahu o jeho zdokumentování fotografií nebo videem naprosto jinak a popíšu také několik věcí, které mně na tomto druhu focení vadí a které nemám rád. Jak tedy vzniká většina tzv. „WILD“ fotografií ať už v Africe nebo u nás doma? Na to ve stručnosti odpoví tento článek.
„Neohrožený“ fotograf a znalec africké divočiny nebo malý podvodníček?
Nebudu popisovat jak je fotografování a cestování po Africe „nebezpečné“ a zároveň ze sebe nebudu dělat stejně „neohroženého hrdinu“, který „těžce odolával nebezpečným“ africkým zvířatům, která jsou přece za každým rohem a která mají určitě jeden jediný úmysl – sežrat nebo téměř zabít autora podobných článků. Ve skutečnosti zvířata v naprosté většině případů nemají o člověka jako o potravu nebo o „nepřítele“ zájem a člověk je jimi napaden pouze ve výjimečných případech a to ještě většinou svojí vlastní chybou. Navíc se návštěvník pohybuje přes den v relativně bezpečném autě a málokdo z návštěvníků safari jezdí pouze s jedním autem. Většinou jezdí minimálně 2 a více aut, což je také doporučeno.
Naprostá většina turistů se vozí autem, které řídí profesionální řidič s vysílačkou a vede velmi družnou komunikaci s jeho kolegy. Takže se snadno dozvíte nejen o tom, kde je například lev nebo jiné zvíře, vzdálené od Vás na kilometry daleko, ale také se Vám dostane informací o stavu cest a pokud máte problém například s autem, přijedou Vám ochotně na pomoc (tohle samozřejmě neplatí, pokud cestujete sami). Když se rozhodnete noc strávit přímo v divočině například ve stanovém kempu, tak se také nejedná až na výjimky o žádné hrdinství. Některé kempy bývají hlídány ozbrojenými strážci, jiné jsou oplocené, i když v některých případech velice chatrným plotem, ale pouze v ojedinělých případech se v nich ocitnete sami. Většinou je zde s Vámi i několik desítek dalších stanů a tak není „nebezpečí “ tak velké, jak je mnohdy prezentováno. Mnohem větší nebezpečí Vám hrozí, když si vyjdete třeba po rušné pražské ulici a máte unikat kapsářům nebo rozvášněným řidičům. Jízda po naší D1 Vám rozhodně způsobí větší psychickou újmu, než 14 denní pobyt v Africe a to už vůbec nemluvím o ubytování, které si vybírají movitější turisté, kteří bydlí v bezpečných safari lodges a jsou zde zahrnuti naprostým, mnohdy i na Evropu nevídaným luxusem.
Co mně opravdu vadí, je touha těchto „fotografů“ ukázat sama sebe jako velké znalce a neohrožené hrdiny a přitom v podstatě druhým dechem dodávat, že africká příroda a zvířata v ní jsou nebezpečná, že oni takřka „nasazovali“ život na pořízení nějaké fotky a není radno je napodobovat, protože byste mohli přijít k úhoně (nemám na mysli jen české, ale i zahraniční autory a fotografy). Jenže já to vidím jinak. Mezi řádky totiž čtu tohle: „Nezkoušejte to, protože pokud byste to zkusili, tak zjistíte, že na tom v podstatě nic není a já bych přišel o poplácávání po zádech od obdivovatelů, kteří v Africe nikdy nebyli“ a někteří třeba také o případný příjem z prodeje fotek. Jenže tohle tito „lovci dobrodružství“ nikdy nepřiznají.
Workshopy, focení na farmách a soukromých rezervacích jako náhrada Wildlife focení?
Také je mi proti srsti, když fotograf vydává fotky pořízené na workshopech nebo na soukromých farmách za fotky „WILD“. Tohle je největší a nejčastější podfuk, který spousta fotografů dělá. Dělají to i taková jména, o kterých byste to nikdy nečekali a jsou mezi nimi i světově proslulí fotografové. Vím, že si tímto nadělám spousty dalších „příznivců“ mezi fotografy, což mě ostatně netrápí, ale spatřuji v tomto jednání opravdu jisté nebezpečí pro africkou divočinu z několika důvodů. Prvním z nich je to, že většinou zatajují původ fotografie a někdy ji rovnou vydávají za „WILD“. To může například začínajícího fotografa od focení přírody odradit, protože on neví, že spousta takových fotografií se v přírodě vůbec nedá vyfotit a dotyčný fotograf je pro něj téměř nedostižným géniem - přitom pravda je jinde. Tito fotografové buď přímo lžou, nebo se snaží mlžit, a co nejvíc oddalují pravdu o tom, jak byla fotografie focena i když jsou na to tázáni.
V tomto článku najdete jednoho z podvodníků, který byl BBC oceněn a následně musel trofej vrátit.
Velmi smutné je, že takto vzniká velká většina dokumentů i fotografií. Na tomto videu můžete vidět jak vzniká spousta dokumentů, které lidé točí i pro National Geographic anebo třeba i pro Animal Planet a jiné společnosti. V podstatě se jedná o podvod na diváka. V jiných TV dokumentech jsou zase zvířata zaměňována nebo jsou použity záběry z jiných filmů, které jsou pak sestříhány, atd. Tyhle podfuky s natáčením doprovází i nejnovější seriály a dokumenty například o tzv. Velkých migracích nebo o "divoké" Africe na Animal Planet. Více se dozvíte v článku zde.
Většina ze začátečníků si jistě při spatření některé z fotografií v tomto článku nejspíš řekla, že něco takového se jim určitě nikdy nepovede vyfotit.
Druhý a mnohem podstatnější důvod je to, že se lidé budou bát do Afriky jezdit, protože je v nich vyvolávána představa, že to není pro každého, že je to nebezpečné a že je lepší to nechat na povolaných, což je ovšem nesmysl. Africká příroda potřebuje právě teď jako nikdy předtím podporu a příliv peněz z turistiky, protože zvířata jsou lidmi pronásledována a zabíjena pořád víc. Logicky čím víc turistů přicestuje, tím líp pro celou africkou ekonomiku, i když spousta peněz skončí jinde, než by měla. Lidem je potřeba ukázat pravou tvář Afriky a skutečný stav její přírody, jen tak ji totiž můžeme pomoct zachránit a ne ukazovat africká zvířata mnohdy jako krvelačné bestie a cestu na safari za hrdinství, které může podstoupit jen pár vyvolených. Obecně focení na soukromých farmách nebo rančích v Africe až na pár výjimek nemá nic společného s focením tzv. "WILD", protože rangeři nebo průvodci ví kde zvířata jsou a focení tak pro mě ztrácí smysl, protože jste ochuzeni o pocit hledání konkrétního zvířecího druhu nebo čekání na zvíře. Samozřejmě tohle je ale hodně subjektivní. Prostě je to jako by vás někdo vzal na workshop do Prahy se spoustou modelek, o kterých většinou víte, kdy a kde se budou nacházet.
Na fotce vlevo vidíte jak vzniká fotka vpravo. Stačí fotit z boku.
Všechno lítá co má peří
Proti focení na farmách nebo workshopech v podstatě nic nemám, ale fotograf by měl mít alespoň minimální soudnost a nestydět se za to, že fotil na farmě nebo jinde, protože některé fotografie je opravdu skoro nemožné ve volné přírodě získat a ono na rovinu, ani fotografování ochočeného zvířete (tzv. „kontaktní zvířátko“) není tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát (pokud máte vysněný konrétní záběr). Je ale rozdíl fotit polodivokého lva anebo ochočené zvíře, například dravce, kterého jsou aktéři těchto „kurzů“ schopni na vyžádání pouštět tolikrát dokola, dokud nejsou spokojeni s výslednými fotografiemi. V podstatě to probíhá tak, že dravce sokolník pustí a banda rozvášněných fotografů dá naplno vyniknout sekvenčnímu snímání svých přístrojů a v podstatě tak není možné, aby se ani naprosto neschopnému člověku nepodařila alespoň jedna dobrá fotografie. Zbytek pak honosně nazývají „odpadem“, který je ovšem při tomto druhu focení obrovský. Pokud se něco nezdaří, sokolník je připraven dravce pustit znovu a cvakalové tak můžou dál nechat vynikat svoje přístroje a čekat na to, kolik fotek přístroj stihl zaostřit. Ve spoustě dalších případů, jsou na těchto workshopech zvířata posazena/postavena do předem vybraného a upraveného prostředí.
Na tomto druhu focení nevidím nic špatného. Pro začínajícího fotografa divoké přírody to může být dobrý trénink, ale s opravdovým wildlife focením, to nemá nic společného. Co ale přímo bytostně nesnáším, jsou fotografové, kteří ještě donedávna fotografie z workshopů vydávali nebo stále vydávají za „WILD“ anebo veřejnosti zamlžují jejich původ. Pravděpodobně i proto, jsem nepřítelem těchto akcí, protože na spoustě fotografií je vidět dravec na „kořisti“, kterou kryje křídly a přitom „volá“ sokolníka. Laik nemá šanci poznat, že jde v podstatě o podfuk a tyto fotografie považuje za vynikající. Což o to, fotky to někdy pěkné jsou, ale opět jsme u problému jak fotka vznikla a pokud je toto vědomě zamlčováno, tak je každý začínající fotograf i čtenář obelháván. Naštěstí se v poslední době většina fotek z těchto workshopů přestala za „WILD“ vydávat. Co je bohužel ale smutné, je jedna věc. Tento druh focení se rozmohl i v Africe a dokonce někteří světoví fotografové se nestydí a takto podvádí veřejnost.
Fotograf fotošopař a jeho vztah k divoké přírodě
Nemám rád lidi, co pro fotku plaší ptáky na hnízdech nebo ruší matku při focení mláďat, například savců a ještě jim do všeho toho vyrušování „oblažují“ život silným bleskem. Nemám rád lidi, co silně retušují fotky a mění tím zcela jejich charakter (například jsou tací, co umazávají foceným dravcům poutka, další a o něco rafinovanější fotografové, je před focením nechají pro jistotu sundat) atd. a podobné věci se dějí i při focení v Africe. Také fotím ochočené dravce, ale nikdy bych se nesnížil k tomu, abych umazal na fotce pouta anebo je před focením nechal sundat, abych „ohromil“ nic netušící laiky svými fotografickými schopnostmi. Dalším a velice často využívaným místem profesionálních i amatérských fotografů k získávání „WILD“ fotografií jsou soukromé farmy a rezervace v Africe, ale i jinde na světě.
Na těchto místech žijí zvířata, která jsou nejen na lidi zvyklá, ale ve velké míře jsou ochočená. Chcete fotit lva na kořisti? Není problém. Zastřelí se nějaká antilopa a jen počkáte na poloochočené dravce, kteří jeho mrtvolu přijdou požírat. Na některých místech jsou už naučeni a věřte, že nečekáte dlouho. Chcete vyfotit opravdu neobvyklé fotografie například lvů, gepardů nebo levhartů? Stačí zajet na soukromou farmu (rezervaci), kde se Vám předvede ochočené zvíře ve všech pózách, jaké si jen budete přát a někde si je budete moct i pohladit. V podstatě to probíhá jako focení modelek ve studiu, jen s tím rozdílem, že místo studia stojíte na pozemku některé z mnoha farem nebo rezervací, které tento druh focení nabízejí. Dál ani nemá smysl popisovat, že to s wildlife focením nemá vůbec nic společné. Na druhou stranu se tady dá vyfotit za mnohem menší peníze a mnohem kratší čas několikanásobně víc kvalitních fotografií (pro časopisy, fóra apod.), než ve volné přírodě. Jen autoři těchto fotek nesmí zapomínat na to říct, kde a jak tyto fotografie vznikly, jak jsem už několikrát psal.
Dále nepovažuji za vhodné, když fotograf fotí ve volné přírodě a upravuje si buď okolí, nebo dokonce nějak ovlivňuje fotografovaný objekt. Spousta fotografů tohle dělá a zase jsou mezi nimi i známá jména. To už ale není focení „WILD“, jak to právě tito fotografové rádi nazývají. Pro mne tohle ztrácí zcela smysl a s focením divoké přírody už to nemá nic společného. Divoká se jí říká proto, že je nezkrocená, někdy z našeho pohledu krutá a drsná, ale hlavně je opravdová a nádherná, a kdo to nezažije na vlastní kůži, těžko tomu uvěří. Fotky spousty fotografů nepřinášejí reálný pohled a určitě není vinou přírody nebo zvířat, že se nám snaží ukazovat fotky, které nejsou příliš realistické a jsou foceny za zcela nepřirozených a nepůvodních podmínek. Stačí se podívat na zombie s plastovými a vyžehlenými obličeji, nevím jak lépe nazvat profi modelky, které na nás vykukují snad z každého časopisu. Více jak 99% těchto "krasavic" byste bez nalíčení nepoznali. Jen pro zajímavost co dokáže make-up a photoshop. Na youtube si podobných videí můžete najít spousty. Smutné je, že tyto podvody se přesunuly i do říše zvířat.
Tohle už je pouze focení pro katalogy, fóra, časopisy atd., protože ten kámen, větev nebo obrovské sloní lejno tam patří a jen to dokresluje opravdovost místa a okamžiku. Samozřejmě že například zmiňovaná větev je to nejmenší a někdy prostě není vyhnutí, ale spousta fotografů pro získání lepší fotky je schopna obtěžovat třeba ptáky na hnízdě. Jenže případné úmrtí mláďat nestojí za žádnou fotku, dokonce jsem v Africe viděl pár fotografů, kteří byli schopni pronásledovat zvířata autem, jen aby měli zachycený pohyb. Radši udělám technicky horší fotku, ale budu na ní mít zachycený opravdový život v divočině a skutečný okamžik, než mít fotku, kterou sice několikrát někam prodám, ale neměl bych z ní nikdy ten krásný pocit, že jsem viděl něco neopakovatelného a navíc neovlivněného lidským zásahem. Jde mně o okamžik, který je pravý, přirozený a jsem velice rád, když něco takové vidím. Třešničkou na dortu je pro mě to, pokud se to dokonce povede vyfotit. Chci fotit reálný a opravdový divoký život (dokud to půjde) a ne jakkoli předem připravenou nebo změněnou situaci. Samozřejmě každému se líbí něco jiné a každý ať si fotí co chce, ale když je tázán, nesmí zapomínat na důležitou věc - sdělit veřejnosti, jak bylo fotky dosaženo a ne ji vydávat za něco, co vlastně není. Laik ani amatérský fotograf totiž nemá šanci poznat co, jak a kde se fotilo. Věří fotce o které si myslí, že její autor je vynikající fotograf a pozorovatel divoké přírody a ono je to ve skutečnosti jinak. Protože opravdu vynikajících záběrů z divoké přírody se povede za život jen pár.
Proč fotit divokou přírodu?
Každý fotograf přírody by si měl položit jednu zásadní otázku, která může znít nějak takto. „Chci fotit divokou přírodu proto, že ji mám rád, chci ji pomoct zachránit a ukázat lidem pravdu o místech, kam se většina z nich nikdy nedostane anebo chci fotit pro to, abych ostatním ukázal, jaký jsem super fotograf a ohromoval ostatní neznalé fotografy a laickou veřejnost svými výtvory?“. Je jasné, kterou skupinu fotografů a podobně smýšlejících lidí preferuji. Bohužel většina z dnešních fotografů jednoznačně spadá do druhé kategorie, se kterou se já osobně nikdy nesmířím. Prvotní smysl vzniku fotografie nemá být podle mého názoru o tom kde a jak ji co nejlépe prodat anebo kde se s ní pochlubit. Fotografie divokých zvířat má hlubší smysl v tom, že může pomoct díky osvětě veřejnosti zvířata chránit. V konečném výsledku jde sice o fotku a o to jak fotka vypadá, ale nemělo by se zapomínat říct jak vznikla, veřejnost totiž pak nebude žít v bludu.
Kdežto když si na fotce upravíme pozadí, umažeme neestetické bobky, šutry, větve, fotíme zvíře v umělých podmínkách, tak z fotky žádný člověk nepozná, v jakém stavu je příroda v okolí foceného místa. Dalším a neméně důležitým faktorem proč fotit přírodu takovou jaká je, samozřejmě bez všech příkras, je jednoznačně to, že za pár desítek let už v Africe nebude co fotit. Je nutné veřejnost postupně seznamovat s katastrofálním stavem, ve kterém se divoká zvířata nacházejí a snažit se třeba i za použití fotografií dosáhnout toho, aby se mezi lidmi dostalo do povědomí, že už příliš času nezbývá. Jestli chceme aby naše děti viděly volně žijící zvířata, je na čase s tímto problémem něco dělat a fotografie tomu mohou pomáhat. Už teď se v Africe na většině míst mimo parky a rezervace se zvířaty nesetkáme a vzácnější zvířata postupně mizí i z parků a rezervací, ale to už je téma, které do tohoto článku nepatří.
Samozřejmě je každého věc co, jak a kde fotí a je pouze věc jeho svědomí, jak se s tím prezentuje na veřejnosti.
Všechny fotografie z tohoto článku jsou foceny za použití "kontaktních zvířátek" a pocházejí z farem nebo soukromých rezervací a nejsem jejich autorem. Některé z nich dokonce soutěžily o foto roku v kategorii "Divočina" . Tuším, že dokonce v BBC.
