Lov pro trofeje nebo chcete-li trofejní lov, je lidská záliba, která nemá v živočišné říši obdoby. Většina lidí si myslí, že je to záležitost, která už do dnešní doby nepatří. Bohužel ale opak je pravdou a stále víc a víc lidí mu propadá.

Lovy v Africe

Pro dnešní „moderní lovce“ je takový lov zároveň zábavou i adrenalinem a s výsledkem se pak chlubí mezi svými známými, kteří ovšem nemají ani potuchu jak takový lov ve většině případů probíhá a tak tyto „lovce“ považují za odvážné „hrdiny“. Samotným aktérům to samozřejmě dělá dobře a jeden z účelů tohoto lovu je posílit si svoje ego a prestiž mezi podobně „postiženými“ jedinci našeho druhu. Tyto lidi můžeme rozdělit na několik skupin. Jedni to dělají pouze pro to, aby ohromili ostatní. Druzí proto, že rádi zabíjí. Omlouvají to tím, že lov je pro člověka už po tisíce let přirozený. Zapomínají však na to, že lov pro člověka sice přirozený byl, ale byl to lov kvůli obživě, a ne pro trofeje, a co je nejdůležitější, tak tito lidé neměli ani zdaleka takové zbraně, jakými dnes disponují tito dnešní „hrdinové“.

Morálka, etika, soucit a zdravý rozum, jsou u "lovců" jednoduše nahrazeny chamtivostí, bezcitností, neznalostí (hloupostí), hledáním zábavy, touhou zabíjet a hladit si tak svoje ego zabíjením nevinných zvířat.

Big 5 - velká pětka

Velká pětka je obrovským lákadlem pro tyhle "lidi". Mezi velkou pětku se řadí lev, levhart, buvol, slon a nosorožec, tedy podle těchto lidí jsou to jedny z nejnebezpečnějších zvířat Afriky. Co je na celé věci kolem Big 5 smutné je to, že tihle "lovci" si kompletují "sbírky", to znamená, že většina z nich by ráda zabila těchto 5 zvířat, aby se mohla pochlubit ostatním. Pokud tomuhle nevěříte, stačí si někdy promluvit s nějakým "lovcem" nebo si zajít na jejich fóra, nebudete se stačit divit. Některým z nich už je Big 5 málo a rádi by ulovili tzv. Dangerous 7. Krátký článek o Big 5 najdete zde.

Lovec nebo zbabělec?

Dnes zvíře nemá prakticky žádnou šanci těmto zbraním odolat, tedy když ho lovec trefí. Pokud někdy člověk v minulosti lovil pro trofeje, tak většinou z jiných pohnutek a v mnohem menší míře. Třetí skupinou a zároveň tou nejhorší, je kombinace obou předchozích. Tito lidé si myslí, že jsou pány světa a že neexistuje zvíře, které by jim odolalo. Pokud mají svoji zbraň v ruce, tak je to ve většině případů i pravda, ale postavte takového hrdinu proti jakémukoli lovenému zvířeti pouze s holýma rukama. Většina z nich by utekla anebo na něco takové ani nepřistoupila. Přitom by to bylo zcela přirozené, lovená a pronásledovaná zvířata také nemají zbraně.

Lvi jsou často mrzačeni, když je "lovcům" doporučováno aby stříleli na lopatky nebo na tělo, aby si střelbou na hlavu neponičili trofej.

Jejich zamindrákované dušičky si myslí, že jsou pány zvířecí říše a přitom jsou to slaboši a zbabělci, kteří si takto pouze snaží zvýšit svoje nízké sebevědomí. Co je na tom všem zarážející je jedna věc. Mezi lidmi, kteří tuhle ohavnou činnost provozují bychom měli najít vzdělané a inteligentní lidi, protože nejčastěji jezdí do Afriky vraždit lidé z vyšších společenských vrstev, jako jsou politici, majitelé velkých firem apod., opak je však pravdou a tihle lidé jen dokazují, že si nevidí ani na špičku nosu a je jim přednější několik minut adrenalinu a honění svého ega, než budoucnost různých druhů zvířat. Tyto hovada zabíjí pouze pro zábavu nebo proto, aby se mohli měřit s podobně postiženými jedinci, kteří mají v tomto ohledu přibližně stejnou inteligenci, která sotva dosahuje inteligence těžce dementního neandrtálce a to zejména z toho důvodu, že tito lidé samozřejmě zabíjí co největší a nejvzácnější zvířata, která na celém světě, tedy nejen v Africe, můžeme najít. Mají totiž potřebu soutěžit s ostatními, podobně postiženými dementy a imbecily, o velikost trofeje. Podotýkám, že dement ani imbecil není nadávka, ale diagnóza.

Na těchto fotkách krásně vyniká rozdíl mezi živým a zabitým zvířetem. 

Zabiják, pomatenec nebo obojí?

Jiný případ jsou lidé, kteří potřebují ukojit svoje zabijácké touhy, tito lidé mají společné určité znaky s psychopaty a sériovými vrahy. Ti zabíjí také pro zábavu, i když to nepřiznají. Jak jinak si vysvětlit jednání člověka, který se třeba z Evropy žene do Afriky zastřelit třeba levharta. Myslíte, že mu levhart ohrožuje na vzdálenost několika tisíc kilometrů život anebo že si dotyčný zaletí za půl milionu nebo i několikanásobně více korun, pro pár kilo masa na obživu? Ne, je za tím opět lov pouze pro trofeje. Na fotkách níž je jasně vidět, že tito "lovci" mají radost z toho, že "ulovili" divoké zvíře a jasně jde o ukojení vlastních choutek, ať už jsou jakékoli. Všimněte si jaký je rozdíl mezi fotkou živého a mrtvého zvířete. Z jedněch je vidět a cítit život, z druhých jen smrt a radost těch omezených rádoby "lovců". Někteří jsou na svoji činnost dokonce natolik "pyšni", že si často nepřejí zveřejnit obličej na fotkách, které jsou určeny pro veřejnost. Na všech fotkách mrtvé zvíře všemožně natahují, aby vypadalo co největší a snaží se být neustále nad nimi a zdůrazňovat tak svoji nadřazenost.

Z tohoto chování je také krásně vidět, že jim jde jen o to ohromit jiné lidi anebo dokazovat sami sobě svoji "velikost". Dokonce mezi sebou soutěží o světové rekordy. Tito "odvážní lovci", zabíjí velice často velké kočkovité šelmy jako jsou lvi nebo třeba levharti za pomoci návnad nebo na oploceném pozemku. Přitom často mluví o tom, že tohle zabíjení je skutečný lov. Co je skutečného na lovu, kdy je oběť přilákána na návnadu, "lovec" čeká v úkrytu (někdy podzemním a betonovém) a zvíře je zákeřně a zbaběle zabito?

Podle studie vedené Dr. Craigem Packerem "lovci" silně ohrožují populace lvů. Více zde.

Agentury zprostředkovávající smrt, majitelé jako vážení podnikatelé

Vše probíhá většinou tak, že na začátku celé akce lovec zaplatí agentuře anebo majiteli soukromé rezervace vysokou sumu peněz za povolený odstřel. Tohle je další z argumentů těchto lidí když obhajují svoje jednání. Tvrdí, že se část z jejich peněz dostane na ochranu zvířat nebo například na vybavení rangerů . Tohle je ovšem pravda jen z části a peníze z větší části končí v soukromých rukou farmářů nebo majitelů rezervací, kteří je použijí pro svoje účely a klidně za ně nakoupí jiná zvířata opět určená na odstřel. Například v JAR chovají a množí lvy na odstřel, stejně jako u nás někdo chová slepice. V tomhle druhu podnikání se točí obrovské částky a platí tady, že risk je zisk. V některých parcích a rezervacích chybí ploty a tak se občas loví i ve státních parcích a lovec se tak ani nemusí dozvědět, že pytlačí. Nedostatek peněz nedovoluje strážcům parku ohlídat celý park anebo rezervaci. Některé rezervace, například Selous Game Reserve, mají rozlohu více jak poloviny celé naší republiky. Těchto případů ale podle rangerů nebývá naštěstí tolik. Na některých místech se loví legálně ve státních parcích a rezervacích pod dohledem strážců. Zajímá Vás kolik platí tihle "lovci" za svoji zábavu? Více informací najdete v tomto článku zde.

Obecně se uvádí, že více jak 90% z celkové ceny si mezi sebou rozdělí zprostředkovatelé. Takže na ochranu zvířat, případně na popdoru místních obyvatel nejde ani 10% z ceny tohoto vraždění. Tímto také padá výmluva těchto zabijáků a také firem, které toto vraždění zprostředkovávají, když velice často tvrdí, jak moc podporují ochranu zvířat a místní obyvatele.

Když budete číst dál. nutně se musíte zamyslet nad aktivitami a myšlením těchto firem. Pro ukázku dávám několik citací z webů těchto firem.

Firma vlastně navádí a přivádí lidi k přírodním rezervacím a libuje si v tom, že zabije i zvířata, která se dostanou za hranice rezervace. V Africe se stává, že při těchto lovech jsou tyto hranice překračovány úmyslně. To ale nikdo z nich nepřizná.

Proč firma nazývá zvířata sortimentem?

Proč stojí slon bez klů méně, než slon s kly? Přece jim podle jejich slov nejde pouze o to, aby ulovili zvíře s největší trofejí, jde jim přece o lov a o sportovní zážitek nebo že by ne? Přoč stojí menší slon méně než větší? Je z něj menší "sportovní zážitek"? Každý normální člověk tuší, že ne. Je jasné, že těmto ubožákům (ať už firmám nebo pomatencům, kteří jezdí zabíjet) jde pouze o vraždění zvířat, která mají co největší trofeje a samozřejmě také o ta zvířata, která jsou nejvzácnější. Také ceny antilop se liší podle velikosti trofeje. Na otázku proč, už odpověď známe.

Pokud jim jde oblaho zvířat, jak často říkavají, proč nechávají střílet i lovce, kteří nejsou zkušení a pořádají pro ně lovy? Pokud máte peníze, není problém domluvit si zabití zvířete, i když je vám třeba 100 let a jste třeba beznohý. Není neobvyklé, že bohatí rodiče "odmění" třeba 12 leté dítě a koupí mu k narozeninám možnost zastřelit třeba antilopu. Jestli chcete vidět, jak vypadá v praxi zabití zvířete třeba až na sedmý výstřel, můžete se podívat na video o pár řádků níž.

Jen pro zajímavost se podívejte jaké mívali sloni v Africe kly. Dneska takových slonů najdete v celé Africe maximálně několik desítek. Tahle hovada jsou schopna zabít zvíře i v parku nebo si počkat až obrovský sloní samec park opustí. Takto přišel o život jeden ze slonů z Amboseli, který měl jedny z největších klů na světě. Tento slon byl velmi dobře znám i veřejnosti z pořadu na Animal Planet o slonici Echo.

A nakonec pár neskutečných perliček z webů agentur, které zprostředkovávají smrt.

Omluvy a výmluvy

Další důvod, který zastánci trofejního lovu uvádějí na svoji obranu je tzv. regulovaný odstřel. Regulovaným odstřelem se rozumí zredukování stavu jakéhokoli druhu zvířat, který se v dané lokalitě přemnožil, nad přijatelnou úroveň (kterou určuje člověk, většinou úplatný). Za tímto druhem odstřelu se skrývá nejvíc otazníků. Pokud někdo znáte Afriku a její poměry, tak je Vám jasné, že se tohle v mnoha případech prostě nedá uhlídat a spousta zvířat, která jsou ulovena pouze kvůli trofejím, jsou pak oficiálně prohlášena za vybraná k regulovanému odstřelu a přitom to v některých případech nebývá pravda. Tyto informace mám z důvěryhodných zdrojů v Zimbabwe a není důvod se domnívat, že by tomu v jiných státech Afriky mělo být jinak. Setkal jsem se s tímto problémem pak i v Botswaně, ale kupodivu i v Tanzánii, ale nemám to ověřeno z více míst. Regulovaný odstřel má podle mnohých v dnešní době v určitých případech bohužel v udržování zdravé a životaschopné populace jednotlivých druhů zvířat svoje místo. Je známa spousta případů, kdy zejména sloni afričtí (Loxodonta africana) , kteří umí aktivně přetvářet krajinu, zničili biotop v některých parcích natolik, že bylo opravdu nutné snížit jejich stavy. Například park Hwange, je do značné míry slony zničen a sloni jsou zde přemnoženi.

Podle mého názoru se to ale dá vyřešit bez odstřelů, pouhým přemístěním zvířat do jiných lokalit. V dnešní době je to již technicky možné a je tak reálné, aby se přestěhovala například celá sloní rodina. U slonů je totiž díky jejich velice silným sociálním vazbám důležité nechat rodinu pohromadě. Mnohem jednodušší je nechat vše na přírodě. Ta by si sama rozhodla, které zvíře přežije. Přežili by tak ti nejodolnější a nejsilnější, tak jako tomu bylo už tisíce let zpět.

Regulovaný odstřel se ale také nesmí zneužívat. Pokud se pro něj již úřady rozhodnou, je nutné, aby nebyla vybírána a zabíjena největší zvířata, která mají jedinečnou genetickou hodnotu. Bohužel zase se v této věci promítá odporná lidská povaha vydělávat na všem. Trofejním lovcům, potažmo společnostem, které tohle vraždění zprostředkovávají je nabídnuta lokalita, kde si úřady přejí snížit stavy zvířat. Co udělá trofejní lovec? Opět zabíjí největší a nejsilnější zvířata. Je to kolotoč a k jeho zastavení pomůže pouze zákaz této ohavné činnosti. Pro zvířata je tragické, když jsou postřílena jen kvůli tomu, že jim neustále ubíráme jejich životní prostor. Často se také tvrdí, že na transporty zvířat nejsou peníze. Když se ale podíváte sami kolem sebe tak zjistíte, že utrácíme za naprosto zbytečné věci ohromné sumy peněz a na opravdu důležité věci peníze nejsou. Možná si říkáte, že Vás se to netýká, protože Afrika je daleko. To je ale omyl. Týká se to každého z nás, protože všichni spolu žijeme na jedné planetě a společnými silami ji v posledních desetiletích velice úspěšně ničíme.

Lidé provozující lovecké safari také velice často tvrdí, že z něj má země ekonomický přínos. V této tabulce najdete srovnání foto safari a loveckého safari. Zdroj: Africa Geographic. Tabulka je převzata a přeložena. Originál celé práce najdete zde pod tímto článkem v příloze. Zdá se, že mají v tabulce jednu chybu, ale i kdyby tam byla, nic to neměni na tom, že foto safari vygeneruje mnohem vyšší příjmy a hlavně po něm nezůstávají mrtvoly.

Výběr oběti, aneb malá zvířata nebereme

Velkým problémem je také to, že se často k odstřelům vybírají zdraví, silní a co nejmohutnější samci (někdy dokonce zabíjí i samice anebo pokud se jim nepovede zabít trofejního samce, zabijí třeba 10 menších, tohle platí zejména u antilop), protože žádný z těchto „lovců“ se přece nebude doma chlubit nějakým nemocným střízlíkem. Musí se přece ukázat v tom nejlepším světle a ohromit lidi kolem sebe například pořádným lvím samcem. Střílí se i zvířata, která jsou chráněná, například Nosorožec dvourohý (Diceros bicornis) , který je kriticky ohroženým druhem a to je věc, která by podle mého měla být jednoznačně zakázána. Logika myšlení těchto „lovců“ je naprosto zvrácená. Chlubí se tím, že zabíjí jedny z posledních žijících zvířat na této zemi a nejhorší na tom je, že je za to někdo i obdivuje a dokonce si myslí jací, že to jsou hrdinové. Vždyť přece postavit se nosorožci nebo slonovi anebo dokonce samotnému králi zvířat lvovi (Panthera leo) musí být tak nebezpečné. Opak je ovšem pravdou.

Tyhle hovada v lidské podobě se nezastaví před ničím. Všem je snad jasné, že se zabíjí samci, o lvice není z pochopitelných důvodů tak velký zájem, přesto loví i lvice. Co těchto 500 mrtvol udělá s populací lvů? V Africe žije v dnešní době kolem 20 tisíc lvů. Podle některých odhadů jsou ale jejich počty mnohem nižší a nedosahují ani 12 000 a stále více lidí se přiklání k nižšímu číslu. Zhruba před 50 roky jich žilo ještě kolem 450 tisíc. Úbytek je obrovský. Za posledních několik desítek let jsme vyhubili více než 95% lvů. Každým rokem je v Africe povolen legální odstřel více jak 665 lvů (dle statistiky CITES se do tohoto počtu nezapočítávají lvi, kteří jsou zabiti místními lidmi a počítají se pouze lvi, kteří byli exportováni z Afriky). Když si spočítáte, že z celkového počtu asi 20 000 lvů je přibližně 15 - 25%, tedy pouze 3000 - 5000 samců, tak tito dementní jedinci v lidské kůži zabijí přibližně 13,3 - 22,16 % z populace lvích samců ročně. Kdo zná lvy, tak ví, že těch zhruba 665 zabitých lvů není konečné číslo, protože pokud se zabije vůdčí samec od smečky, následuje další zabíjení, které mají tentokrát na svědomí samotní lvi. Když smečku přebírá nový samec, skoro vždycky zabije všechna nedospělá mláďata (infanticida) a někdy také lvice, které svoje mláďata brání. Takže za jedním zabitým lvem, kterého zastřelí "lovec", se může skrývat dalších 5 nebo třeba i 10 mrtvých lvů. Pokud to takto půjde dál, tak do 10-20 let lvi v Africe vyhynou a zbyde pár zvířat v parcích a na farmách. Jakoby nestačilo, že zvířatům velmi rychle zabíráme jejich biotopy.

Lov na hrocha, který se nepříliš povedl. Hroch byl zabit těsně před lovci a je velká škoda, že nezůstal naživu o pár sekund déle.

"Sportovní lov" je v podstatě kruté zabíjení a vraždění

Samotný lov probíhá tak, že tito "lidé", tito zbabělí tvorové, vybaveni těmi nejmodernějšími zbraněmi se za doprovodu strážců nebo ozbrojené eskorty, kterou dodá firma u které je celá akce domluvena, dopraví na loviště. Někteří z nich si hrají na ještě větší chlapáky a zabíjí zvířata pomocí kuší a luků. Zcela jistě si pak připadají ještě víc jako opravdoví „lovci a hrdinové“. To je ale pouze jejich domněnka, protože za jejich zády vše pečlivě hlídají profesionálové, vybaveni kulovou zbraní a v některých případech dokonce i samopaly. Ve všech případech je za nimi několik lidí, kteří jsou připraveni zvířeti uštědřit ránu z milosti, kdyby „lovec“ náhodou minul nebo ho strach sevřel tak, že jediné co by z něj vyšlo, by skončilo v jeho kalhotách a nebyl by tak schopen trefit nebo dokonce vystřelit. Jsou i případy, kdy se vše nedaří tak jak má a dopadá to třeba tak, jak je vidět na videu o kousek níž. V těchto chvílích mám sto chutí uštědřit ránu z milosti samotnému „lovci“. Myslím, že po tom co uvidíte následující video, si o těchto "lidech" uděláte obrázek sami.

Jak je možné vidět na videu výš, tak s myslivostí tohle vraždění nemá absolutně nic společného, protože náš myslivec si většinou na zvíře musí i několik dnů počkat a pokud se třeba jen špatně pohne, lov je zmařen. Tohle v drtivé většině případů v Africe nehrozí. Zvířata, která jsou v Africe zabíjena se většinou lidí nebojí a jsou na ně zvyklá, jak ostatně můžete vidět na již zmiňovaném videu, kde lev od "lovců" odchází a přesto je zezadu střelen anebo na této fotografii, kde je vyznačen jako terč bod, do kterého mají lovci střílet, pokud zvíře od nich odchází. Co způsobí rána do páteře je snad všem jasné. Nejedná se o lov, ale o mrzačení zvířat.

Na dalších fotkách můžete vidět, jak se tyto hovada učí znát místa, kde střelit zvíře například zezadu, z boku nebo zepředu. Na internetu je spousta návodů kam střílet u konkrétního zvířete. Jedna věc je ovšem tyhle návody vytvořit a druhá je dodržet v praxi, protože jen velmi málo lidí umí opravdu dobře střílet. Navíc střelba do terče je diametrálně odlišná od střelby na živé zvíře.

Rána zezadu nebo i zepředu je u našich myslivců považována za neetickou a nesportovní, vrahové v Africe se ale neštítí ničeho. Často končí lov jako například na již zmíněném videu nebo třeba na tomhle, kde se snažili zabít levharta.

Poněkud nepovedený lov na levharta. Zase můžu pouze konstatovat, že lituji toho, že levhart nebyl o kousek rychlejší.

Kdyby tihle lidé svoje nemalé peníze, které utratili za tuto zábavu, věnovali radši na ochranu zvířat, udělali by mnohem lépe a nedostávali bychom se do situace, kdy se stále tvrdí, že na něco nejsou peníze. Mnohem lepší pohled je na živé zvíře v přírodě, než na mrtvou kůži někde uprostřed místnosti. Zažít řev lva z několika metrů na vlastní kůži, patří mezi nezapomenutelné zážitky z Afriky, stejně jako například hyení chechot, který se v nočních zvucích Afriky nese na několik kilometrů. Nehledě na to, že živé zvíře můžeme vidět, kolikrát chceme. Živé zvíře přinese až na výjimky lokalitě, ve které se nachází mnohem více peněz. Z odstřelu je sice jednorázově vyšší suma, ale stále se zvyšující turistický ruch v Africe nasvědčuje tomu, že se víc peněz vrátí právě od turistů. Ti ovšem chtějí vidět živá zvířata. Ještě si myslíte, že to jsou lovci a hrdinové, za které se rádi vydávají? Myslíte si ještě, že je potřeba odvaha, k takto zbabělému činu? Co vede tyto lidi k nesmyslnému zabíjení, kde je na jedné straně vybavený střelec se zálohou několika zbraní v zádech a na straně druhé je bezbranné zvíře?

Tito lidé neloví a nezabíjí proto, že by umírali hladem a ani proto, že by byli těmito zvířaty ohrožováni na životě oni nebo jejich rodina. Zabíjí pouze proto, aby uspokojili svoje touhy po zabíjení anebo proto, aby si zvedali svoje nízké sebevědomí před ostatními lidmi, kteří nemají ani potuchu, jak vše proběhlo. Nemají ani představu jak se vlastně lví hlava dostala na kamarádovu podlahu. Neví, jestli například lva zabil první výstřel anebo třeba až desátý. Nevědí, jestli zvíře při naprosto zbytečném umírání trpělo, a ani je to také nezajímá.

Tady je fotka od člověka, který se vydal do Afriky zabíjet různé druhy zvířat. Zabil 14 impal. Tohle hovado zastřelilo mimo jiné pakoně, oryxe a pravděpodobně už učí svého syna krvavému a zbabělému řemeslu.

Novodobý mor Afriky

Počet dementů a hovad, kteří jezdí po světě zabíjet jen pro svoje potěšení strmě narůstá a šíří se jako rakovina. Myslíte si pořád, že trofejní lov je nutný a omluvitelný? Z mého pohledu zcela jistě ne. Na těchto fotkách je jasně vidět, že jde o vraždění a zabíjení zvířat a tito "lidé" to můžou skrývat pod jakkoli vznešená slova o regulovaném odstřelu anebo o lovu divoké zvěře. Pořád to zůstane pouhé vraždění nevinných zvířat pro zábavu několika dementně smýšlejících jedinců, kteří by měli zápasit spíše sami se sebou, než s těmito krásnými zvířaty. Opravdu otřesná je jedna věc. K tomuto vraždění nemusíte totiž vlastnít lovecký lístek, nemusíte v podstatě ani umět střílet. Musíte mít pouze čím zaplatit. Na této fotce můžete vídět atrapu zvířete, která slouzí jako terč při Mistrovství světa v lukostřelbě (World Cup). Červený kruh zastupuje ránu na komoru. To znamená pokud by lovec trefil živé zvíře do této oblasti, nemělo by příliš trpět. Všimněte si ale že minimálně 50% střel je viditelně mimo tuto oblast. To znamená, že ani tito profesionální střelci se v polovině případů netrefí tam, kam by chtěli a že živé zvíře by při lovu trpělo ranami, kterí nezasáhnou správný cíl. Dovedete si jistě představit, že lovci trofejí nemají ani zdaleka takovouto "mušku" jako tito profesionálové a budou na tom co se přesnosti střelby týče, rozhodně hůř. Zvířata potom často trpí bolestmi, když jsou zasažena šípy, které jim nezpůsobí smrtelná zranění. Nehledě na to, že zvířata pak mohou umírat i několik dnl v bolestech, když se je lovcům nepodaří dohledat.

„Oko za oko, zub za zub"

Opravdu lituji, že není možné si přes nějakou společnost, klidně i v chráněném území parku nebo rezervace zaplatit lov na tyto "lovce". Ihned bych si koupil několik povolenek, protože zabíjení pro zábavu, kterým tohle chování jednoznačně je, už dávno nepatří do dnešní doby, kdy je každého vzácného zvířete obrovská škoda. Kdybych "ulovil" několik těchto lovců, tak bych zvířatům pomohl. Pokud zabijí oni, pomůžou jen sami sobě. Někteří z nich ještě tvrdí, že tento způsob lovu je tradiční. Tradiční určitě není, ale i kdyby, tak má smysl setrvávat při nesmyslných tradicích? Celý svět se vyvíjí, jen parta těchto zaostalých jedinců pořád dokola bude omílat jedno a to samé. Pokud bychom lpěli na tradicích, tak ještě do dnešního dne upalujeme ženy jako "čarodějnice" anebo sníme nepohodlného souseda k večeři. Další z nich tohle zabíjení vydávají za sport. Copak tohle má něco společného se sportem? Po tomto jejich "sportovním výkonu" zůstane vždy mrtvola. Tito vrahové se nezastaví před ničím. Zabíjí i zvířata, která jsou kriticky ohrožena (dle IUCN Red List . tzv. Červeného seznamu ohrožených druhů) a nepřekáží jim ani to, že jsou třeba uvedena v seznamech ohrožených zvířat, protože je to pro ně prestiž. Platí tady, že čím vzácnější, větší a nebezpečnější zvíře, tím větší atraktivita pro "lovce" a tím více peněz do pokladny zprostředkujících firem.

Vraždění slonů. "Lovci" zabíjí i slonice.

Nikdo z těchto střelců si neuvědomuje to, že až některý z nich zabije poslední vzácné zvíře, že už si ho ani ten nejbohatší z nich nebude moct za všechny peníze světa koupit. Ubohost a krutost těchto lidí nezná mezí. Svoje ohavné činy ještě oslavují při zabíjení lva. Jakkoli tuto aktivitu nazveme, tak se bude vždy jednat pouze o zbytečné, zbabělé, kruté a nijak neospravedlnitelné chování stále většího počtu lidí, kteří zabíjí pro svoje vlastní potěšení. Také na těchto videích můžeme vidět, že je to pro ně pouhá zábava a životy zvířat pro ně nic neznamenají. Možná takové bezcitné bestie máte ve svém okolí a ani o tom nevíte.

Zabití lva lukem na několik výstřelů. Naprosto otřesné video, kde je na lva stříleno zepředu. Každý poctivý myslivec by se za tuhle ránu styděl.

Mladý lví samec zastřelen těsně před "lovci".

Krásný a obrovský sloní samec zastřelen "lovcem" pro zábavu.

Co je ovšem zarážející, tak i některé obce se na svých veřejných stránkách chlubí, že mezi sebou mají podobného vraha. Občan této obce a zároveň člen tamního mysliveckého sdružení si zajel do Afriky skolit několik zvířat.

Originál článku Zde.

• < Předchozí
• Další >