Každá návštěva Afriky přináší něco nového a neobvyklého. Každý z nás je vždy rád, když uvidí nějaké vzácné okamžiky z života zvířat a jako třešnička na dortu je, pokud se nám to i povede vyfotit nebo natočit. Vyhledáváme situace, kdy se zvíře krmí, loví nebo se páří. Pro nás jsou to opravdu vzácné okamžiky, přitom pro zvířata jsou to zcela běžné věci, z kterých většinu dělají každý den. Co tím chci naznačit je to, že se vyplatí být s jedním zvířetem několik dní a nesnažit se projet co největší území a doufat, že něco zajímavé potkám. Prakticky každé zvíře totiž musí denně pít a žrát.

Dnes si povíme několik zajímavostí ze života jednoho zvířete, které nepatří mezi příliš vyhledávaná zvířata a turisté ho často zcela míjejí. Většina návštěvníků Afriky je dnes už tak zmanipulována, že se snaží hledat pouze zvířata patřící do tzv. Big Five, která je mimochodem dalším a dnes už zcela nesmyslným výmyslem člověka. Bohužel je naší lidskou vlastností, že chceme vidět něco nebezpečného, akčního a dnešní média nás v tom jen podporují.

"Lov" šakala. Na tomto videu můžete vidět a slyšet, jakým "citem, inteligencí a smyslem pro fair play" tito dementi "oplývají". Někteří z nich tohle zabíjení nazývají jako "fair game", o jak moc "férovou hru" ve skutečnosti jde, se můžete přesvědčit sami. Ani šakal není ušetřen a bývá zabíjen z pouhého rozmaru lidských bastardů.

Člověk tímto ale nevědomky přispívá k zániku méně zajímavých druhů, které pak následně nejsou tolik chráněny jako druhy „turisticky" atraktivní, protože kdo by se zajímal o smrt „nějakého" šakala nebo třeba impaly. Tito turisté se tak ale připravují o možnost vidět něco zajímavého a neobvyklého, co ostatní většinou neuvidí, protože i ostatní zvířata žijí velice zajímavým životem, přestože nejsou na první pohled tak nápadná a lákavá.

Šakal čabrakový

V Africe žijí 3 druhy šakala. Šakal čabrakový, šakal pruhovaný a šakal obecný.

Šakal čabrakový je malá šelma, jen o málo větší, než naše liška. V Africe žijí dvě oddělené populace. Jedna z nich ve východní a druhá v jižní Africe. Šakalové žijí jako jednotlivci nebo v párech, které většinou rozdělí pouze smrt jednoho z nich. Hlídají si svoje teritoria, ale v období nedostatku potravy, kdy vyhledávají potravu i za hranicemi svých teritorií bylo několikrát pozorováno, že se u mršin potkávají různé rodiny a teritoriální chování tak ustupuje do pozadí. Po cca 60 denní březosti se samici narodí většinou 3-4 mláďata, jejich počet je ale variabilní a může se pohybovat od 1-8. Velmi často rodičům pomáhají s výchovou mláďat mláďata z předchozího vrhu. Šakalové jsou hraví a rodiče si často hrají spolu s mláďaty. I přes to, že šakal je velkým predátorům zdánlivě neškodný, bývá zabíjen lvy, levharty nebo hyenami. Občas těmto šelmám zabíjí mláďata.

Život mláďat na savaně

Šakaly jsem pozoroval mnohokrát, ať už ve východní nebo jižní Africe. V jedné oblasti jsem objevil vedle šakalí nory mláďata, která byla zvláštní tím, že se nebála lidí. Bylo to v oblasti, kde se turisté nevyskytují a je tak možné, že zvířata neznají riziko, které od lidí pohybujících se pěšky hrozí. Bývá zvykem, že zvířata v Africe si zvykla na turisty v autech, ale pokud vystoupíte z auta, tak většinou zpozorní nebo trošku odběhnou, v závislosti na útěkové vzdálenosti a osobní zkušenosti s lidmi. Tahle mláďata ale neutekla, ani když jsem vystoupil z auta. Dokonce jsem se přiblížil až na několik metrů a oni jen zvedli hlavy.

Mojí hlavou prolétla myšlenka, jestli nejsou nějak nemocní. Lehl jsem si, udělal několik fotografií a zkusil jsem se přiblížit ještě blíž. Teprve potom se mláďata zvedla, neutekla, ale pomalu odešla do blízkého křoví, kde si znovu lehla. Přitom se mně zdálo, že z jejich výrazu tváře čtu větu: „Neotravuj, chceme spát." Bylo to opravdu zvláštní setkání, protože mláďata šakalů jsem měl možnost pozorovat několikrát i bez přítomnosti rodičů. Pokaždé když jsem ale vystoupil z auta, mláďata se rychle zvedla a utekla nebo se ukryla v noře.

U sloní mršiny

Několikrát jsem měl možnost pozorovat šakaly u sloní mršiny. O slonovi se zmiňuji z několika důvodů. Sloní mršina většinou poskytuje všem zvířatům která se na ní živí dostatek potravy. Přesto u ní panuje určitá hierarchie a většinou žerou jako první největší zvířata. Pokud se nažerou, tak teprve přicházejí na řadu ti menší. Protože je šakal malá šelma, může ho od žrádla odehnat i hejno supů nebo několik čápů marabu.

U každé z těchto obrovských mrtvol, kde jsem měl možnost několik dnů pozorovat chování zvířat, to probíhá jinak. Takže opět je nutné si uvědomit, že ve světě zvířat neplatí výhradně nějaká pravidla, jak se často mylně dozvíte ve starších knihách nebo i dnes v TV dokumentech. Na fotkách z různých kadáverů vidíte, že se šakali i vetší predátoři chovali jinak. U jedné z nich lvi nechali šakaly hodovat, kdežto u druhé je pokaždé odháněli, i když měli břicha nacpaná k prasknutí. Šakali se pak ukrývali v okolí pod stromy nebo v křovinaté buši.

Šakal není jen mrchožrout...

Šakal je veliký oportunista, který dokáže využít ke svému prospěchu všechny vlastnosti získané tisíciletým vývojem jeho druhu, ale také znalosti získané za jeho života. Kořist šakalů se liší v závislosti na oblasti a dostupnosti kořisti v konkrétní lokalitě. Co to znamená v praxi? Šakal čabrakový z Botswany se může živit jiným druhem kořisti, než šakal z Tanzanie z několika důvodů. Prvním z nich může být samozřejmě skladba případné kořisti vyskytující se v jeho teritoriu. Dalším důvodem může být také to, že u šakalů ve zmenšené míře platí stejný důvod jako u lvů - co je naučí lovit a žrát rodiče, tím se mladí šakalové povětšinou živí po celý život a dávají tomu přednost. Zde se opět nabízí analogie k lidem.

Také máte většinou rádi jídlo od maminky. Tohle vše má svoje logické důvody.Samozřejmě v období nedostatku jakékoli potravy šakal nepohrdne ničím. Je schopen požírat trus, hmyz, brouky, pavouky, různé menší druhy plazů, savců a velice dobře umí také nacpat svůj žaludek u nějaké mršiny. Tady ale pestrost šakalího jídelníčku nekončí, protože šakal se umí živit i ptáky, jejich mláďaty nebo i jejich vejci. Dokonce umí zabít i supa, který je větší, než šakal. Na druhou stranu se může stát kořistí orla bojovného. V blízkosti měst a vesnic se živí i odpadky.

... je to také mazaný a schopný lovec

Obecně si lidé o šakalech myslí, že nejsou moc dobří lovci, protože z dokumentů v TV je znají převážně ze záběrů, kde šakal okusuje tělo mršiny nebo se snaží ukrást kousek masa nebo kosti, který zbyl anebo odpadl při krmení velkým predátorům, jako jsou lvi nebo hyeny.

Tohle je ovšem pravda pouze z části. Jak už jsem zmiňoval, tak je šakal oportunista (zvíře schopné využít nenadálé/nové situace pro svoji potřebu, je schopné se dobře přizpůsobit novým okolnostem a dokáže je využít pro svůj prospěch). Tahle vlastnost je pro něj typická a velmi důležitá a snad mu pomůže přežít i do nedaleké budoucnosti, která pro africká zvířata není vůbec příznivá.

Šakali loví sami, ale také v párech, kdy například jeden z nich odlákává matku malé antilopy a druhý šakal mládě loví. To je poměrně známá a zdokumentovaná věc. Šakal ale umí lovit i dospělé jedince menších druhů gazel a antilop, které jsou mnohonásobně větší, než je on sám. Tyhle zvířata loví velice zajímavým způsobem, kdy se jakoby nic prochází kolem potencionální kořisti. Antilopa samozřejmě šakalovi nevěnuje pozornost, protože si je velmi dobře vědoma šakalovy „neškodnosti".

Naneštěstí pro ni, se v některých případech přepočítá. Šakalové se přiblíží do těsné blízkosti a začnou zvíře kousat do šlach na zadních nohách, a pokud se jim povede antilopu zranit natolik, že ji dostanou na zem, tak se jeden z nich okamžitě vrhá po krku a snaží se ji zardousit. Tato lovecká taktika byla pozorována pouze párkrát v určitých oblastech a já sám jsem o ní slyšel od mého známého, který žije v jižní Africe a několikrát měl to štěstí, že vše viděl na vlastní oči.

{rokcomments}