Sloni patří mezi nejznámější a také nejvyhledávanější zvířata v Africe. Málokdo si ovšem dovede představit, jak vlastně sloni v Africe žijí.  V dnešním článku Vám přiblížím život slonů od narození až do hrobu. Zmíním se také o vlivu člověka na slona a jeho přirozené prostředí a uvidíte, že i když je to největší pozemský savec, tak nemá lehký život právě kvůli lidem.

Už jako malé dítě jsem se začal zajímat o africkou přírodu. Dnes už si nevzpomenu, kdo anebo co dalo silnější podnět k tomu, abych se začal o africká zvířata zajímat mnohem víc a proč právě Afrika mě v podstatě uhranula. Pravděpodobně to bylo výchovou, protože můj otec byl myslivec. Možná i proto, že jsem sledoval spousty dokumentů ze života zvířat, ale největší měrou se o to zasloužil pan Josef Vágner, zakladatel ZOO Safari ve Dvoře Králové nad Labem. S tímto milovníkem přírody a Afriky jsem si začal už jako malé dítě dopisovat a tak mně jeho rady a názory pomáhaly utvářet vztah k africké přírodě. 
 

Ze sloního života

Slon africký je podle vědců zařazen do řádu chobotnatců, do čeledi slonovitých. Slon je největší suchozemský savec a jeho rozměry jsou opravdu úctyhodné. Nejvíc ovšem vyniknou při přímém kontaktu. Teprve až se těsně kolem Vás projde slon, uvědomíte si tu ohromující velikost a jen tušíte jeho sílu vyzařující z klidných pohybů. Na výšku může měřit 3-4metry, délka těla s chobotem může dosahovat přes 7 metrů a hmotnost dospělých samců dosahuje kolem 7 tun. U slonů se projevuje výrazný pohlavní dimorfismus a samci jsou mnohem větší než samice. V Africe najdeme dva druhy slona, jedním z nich je větší slon africký a druhým slon pralesní, který byl donedávna považován za poddruh slona afrického. Podle testů DNA se vědci rozhodli uznat ho za samostatný druh. Popíšu zde základní rozdíly mezi slonem africkým a slonem indickým, protože si je lidé poměrně často pletou. Slon indický je menší než slon africký. Má jinou stavbu těla, na hlavě má dva čelní hrboly, na konci chobotu má jen jeden prstík, nemá tak velké kly, které někdy u samic chybí a má mnohem menší uši. Na předních nohách má většinou 5 nehtů, na zadních 4. Slon africký má většinou 4 a 3. TOhle byly některé z rozdílů mezi těmito obrovskými savci.

I přes tyto rozměry se sloni díky polštářkům z rosolovité hmoty, které mají na spodní části každé končetiny, umí pohybovat velice tiše. Několikrát se mně stalo, že jsem byl doslova překvapen při fotografování stádem slonů, které mělo téměř 20 jedinců, a do poslední chvíle jsem o nich nevěděl. Představte si, že se pár metrů vedle Vás z ničeho nic vynoří stádo samic s mláďaty a vy nesedíte v autě. Samozřejmě se dostaví smíšené pocity jako je obava a zvědavost. U mě zatím vždycky převažuje zvědavost. Sloni jsou velice dobře přizpůsobeni prostředí, ve kterém žijí. Dokonce se mně několikrát stalo, že jsem v křovinaté buši stál asi 3-4 metry od několika slonů a neviděl jsem je, dokonce jsem je ani neslyšel. Při těchto těsných setkáních si teprve člověk uvědomí jak je proti slonovi bezbranný. Uvidí veliké kly, které u obrovských samců v minulosti měřili až 3 metry. Kly jsou přeměněné horní řezáky, vyrůstající z horní čelisti. Sloni kly používají k získávání potravy a také v soubojích. Každý slon používá jeden kel více a druhý méně a dělí se tak jako my, lidé, na praváky a leváky. V dnešní době už je výjimkou a obrovským štěstím, pokud potkáme slona s tak velkými kly. Bohužel právě tato velká zvířata byla pytláky pozabíjena kvůli nesmyslným lidským představám, ve kterých klům lidé stále přikládají nadpřirozené schopnosti.

Hned po klech Vás uhodí do očí chobot, což je orgán, který vznikl protažením horního pysku a nosu. Chobot slouží slonům k mnoha účelům. Namátkou k pití, dýcháni a podávání potravy. Je zakončen dvěma prstíky, kterými slon dokáže ohmatávat různé předměty a které jsou podobně citlivé jako lidské prsty. Chobot se skládá z několika tisíc svalů a je velmi pružný a ohebný. Další sloní zajímavostí jsou jejich zuby. Slon má po stranách každé čelisti 2 stoličky a celkem tedy jen 4 zuby což se může někomu na tak velké zvíře zdát málo. Slon to ovšem vyvažuje tím, že stoličky v průměru po 5-6 letech vyměňuje a to až 6 krát za život. S každou další výměnou jsou stoličky větší a obsahují větší počet příčných lamel, kterých bývá u posledních stoliček 24. Při pohledu na obrovskou sloní hlavu nemůžeme přehlédnout jeho ještě větší uši, které u slona afrického navíc svým tvarem připomínají mapu Afriky.

Uši slon používá jako prostředek komunikace, ale i jako obrovské vějíře a máváním s nimi dokáže snížit tělesnou teplotu o několik stupňů. Dospělý slon vypije denně 100-200 litrů vody a spotřebuje až 250kg potravy, protože ji dokáže využít přibližně na 35%. Sloni mají několik výjimečných smyslů. Patří mezi ně vynikající čich, díky kterému umí najít vodu vzdálenou několik kilometrů. V období sucha tak umožní přístup k vodě i jiným zvířatům a to tím, že napajedlo najdou a pokud je voda hluboko v zemi, tak svými kly napajedlo prohloubí. Mají také velice dobrý sluch, dorozumívají se mimo jiné i infrazvukem na vzdálenost 5-8 kilometrů. Když se malé slůně narodí, váží přibližně 100-120kg a na výšku má kolem 1 metru a 3 týden po porodu začíná žrát rostlinnou stravu. Matka ho kojí 2-3 roky. Březost samice trvá 19-22měsíců. V případě narození samce trvá březost o něco déle, než při narození samice. V prvních fázích života neumí slůně používat chobot a učí se ho používat i tím, že pozoruje starší jedince z rodiny. Pohlavní dospělosti dosahují kolem 10-12 roku života. V tomto věku jsou mladí sloní samci postupně vytlačováni ze stáda a začínají se sdružovat do mládeneckých skupinek. Přibližně ve věku 25 let se začínají zajímat o samice a také o ně začínají vážněji soupeřit. Samice převážně zůstávají v rodné skupině a pomáhají vychovávat svoje mladší sourozence.

Jednotlivá stáda se skládají z rodinných skupin, které vedou staré a zkušené samice a z toho jasně vyplývá, že sloní stáda žijí v matriarchálním společenství. Rodinné skupiny se mohou spojovat do větších rodinných klanů, které vedou většinou dcery nejstarší a nejzkušenější samice. Sloni jsou vysoce společenská zvířata se složitými sociálními vztahy. Rodinná skupina mívá kolem 8-15 zvířat. Sloni se někdy spojují do stád čítajících stovky zvířat.
Život sloních samců se značně liší od života samic. Samice zůstávají v rodinných skupinách po celý život. Samci se po osamostatnění potulují většinou sami nebo ve společnosti jiných samců. Vždycky ale poblíž stád se samicemi. Dožívají se podle různých zdrojů 60-70 let.
Dříve si lidí mysleli, že sloni mají svoje hřbitovy. To samozřejmě není pravda. Pravdou ovšem je, jsou sloni velice vnímaví k mrtvolám jiných slonů, a když najdou kosti mrtvého slona, jemně je zvedají a očichávají. Někdy je i přikrývají větvemi a trávou. Toto chování není zatím dostatečně vysvětleno a předpokládá se, že sloni poznají podle pachu kostí konkrétního jednice, kterého znali. Ostatní věci kolem tohoto chování jsou zatím nevysvětleny a pravděpodobně nám tak ještě zůstanou utajeny.
 

Vliv člověka na slony a jejich prostředí

Představte si, že by se obyvatelům velkého města třeba jen na pár dní přerušily veškeré kontakty s okolím a město by zůstalo jako malý ostrůvek na mapě izolováno od světa. Přestala by fungovat doprava, za pár dní by byl ve městě nedostatek jídla a lidé by se dostávali do stresu. Město je jako veliké mraveniště, kde spousta lidí v pozadí pracuje bez našeho povšimnutí pro ostatní a zajišťují pro ně jídlo, pití, prostředky ke komunikaci, bezpečnost a spoustu dalších věcí. O tohle vše bychom přišli. Kontakty s rodinami bydlícími mimo město by nebyly možné. Líbilo by se to někomu? Řekl bych, že určitě ne. Přesně tohle způsobujeme nejen slonům svojí činností my, lidé. Znemožnili jsme jim přirozenou migraci a donutili jsme je žít na malých ostrůvcích, které zbyly jako jediné z původních obrovských oblastí, kde tato zvířata žila. Tyto zmenšené oblasti jsou ještě dál přerušovány ploty, silnicemi a v neposlední řadě i zemědělskými pozemky.

Připravili jsme slony o jejich prastaré migrační stezky, o vodu, území, potravu. Znemožňujeme jim kontakt s jinými skupinami slonů a také s jejich příbuznými, přitom sloni jsou velice společenská zvířata a kontakt s rodinou a jinými slony je pro ně velmi důležitý. Na druhou stranu jsme tímto drastickým zmenšením jejich původních oblastí dosáhli i toho, že se sloni na některých místech přemnožili a způsobují tak velké problémy lidem, kterým ničí jejich úrodu na polích, ničí jejich ploty a dostávají se tak do přímého konfliktu s člověkem. Mnohem horší ovšem je, že v místech kde se sloni přemnožili, zdevastovali okolní přírodu natolik, že nemají dostatek potravy ani sloni ani ostatní zvířata. Sloni vždycky dokázali měnit krajinu, ale nikdy to nebylo s takovými následky pro vše živé v jejich blízkosti jako v dnešní době a to všechno právě kvůli nedostatku prostoru. V některých oblastech s dostatkem financí se to řeší například přemístěním do jiných parků nebo rezervací.

Jinde se to řeší odstřelem jak jednotlivých problémových kusů, tak i celých rodinných stád. Sloni tohle všechno velice špatně snáší a díky jejich příslovečné sloní paměti si to i pamatují. Jsou zdokumentovány případy, kdy byla ze stáda odvezena mladá zvířata, kterým byli v jejich přítomnosti zastřeleni rodiče. Mláďata si to velice dobře pamatují a z některých se v dospělosti stávají nebezpečná zvířata jak pro lidi, tak i pro ostatní zvířata. Podobnost s výchovou lidí, je v tomto případě hodně nápadná. Zpřetrhané rodinné vazby, kde mladé sloní samce nemá v novém prostředí kdo usměrnit, protože matka a starší příbuzní byli odstraněni a dospělí sloní samci se v tomto místě nevyskytují, můžou způsobit i to, že si mladí ‘výrostci‘ díky své velikosti začnou troufat na jiná zvířata a někdy je i agresivně napadají nebo dokonce zabíjejí. Nejsou výjimkou ani případy, kdy tato frustrovaná zvířata napadají lidi. Žádné chování není bez následků a tak se tato zvířata znovu přemisťují anebo zabíjejí. Nejsou také vzácné případy, kdy byli postříleni nejstarší jedinci ze stáda, kteří v místech, kde to ještě šlo, přiváděli v období sucha rodinu k vodě i do značně vzdálených míst. Tito sloni znali různé vodní zdroje v okolí a jejich odstraněním se v podstatě odsoudil k smrti i zbytek stáda. A jsme znovu v bludném kruhu. Myslíte, že za to můžou sloni? Nadešel čas, kdy je nutné se nad naším chováním na naší planetě nejenom zamyslet, ale i začít něco dělat. Každý z nás může již dnes.

Teplé léto a nedostatek vody

V posledních dnech velmi suchého afrického léta všechno živé netrpělivě očekává první mráčky, které by mohly přinést životodárnou a dlouze očekávanou vodu. I přes spoustu umělých napajedel bývá v rezervacích a parcích nedostatek vody a tak se ve velkém vedru hodí zvířatům každá kapka. Obzvlášť velká zvířata, mezi která sloni patří, trpí jejím nedostatkem a ke konci léta se může stát, že slabší jedinci velká sucha nepřežijí. Právě v tuto dobu jsou v oblastech s vysokou koncentrací slonů napajedla s vodou doslova okupována těmito zvířaty, a protože jsou sloni nejsilnější z afrických zvířat a zdraví dospělí jedinci nemají v podstatě žádného přirozeného nepřítele, tak se u různých vodních zdrojů zdržují téměř neustále.

Tohle ovšem platí pouze o sloních samcích. Samice s mláďaty se ve většině případů k napajedlu rychle přiblíží a stejně tak rychle je i opouští, protože sucho láká k vodě i velké šelmy a smečka lvů není při pití právě vítaným společníkem. Navíc právě v určitých oblastech Afriky, kde jsou velká sloní stáda a zároveň tam lvi tvoří velké a početné smečky, se stávají mladí, ale i slabí dospělí sloni středem zájmu lvů, kteří je pak i často právě z důvodu nepřítomnosti jiné kořisti loví. Slonice tohle všechno velice dobře ví a tak se snaží v co nejkratší době napít a vrátit se do buše i s rodinou. V oblastech, kde je i přes nedostatek vody dostupná jiná kořist anebo lvi nevytváří tak početné smečky, si sloní rodiny dovolí ve zbytcích vody i koupání. Čím vyšší koncentrace slonů v místě s nedostatkem vody, tím víc je také sporů mezi slony samotnými. Objevili jsme sloního samce, který vykazoval viditelné známky slabosti a byl u napajedla neustále odstrkován a napadán. Pokud se mezi slony vyskytne jedinec, který je fyzicky i psychicky slabší, tzv. “otloukánek“ na kterém si vybíjí vzrůstající agresivitu samci, kteří jsou v sociálním žebříčku nad ním, ale zároveň nepatří mezi nejsilnější samce, může se stát, že je “otloukánek“ těmito slony napadán a někdy i zraněn a přesně takového slona jsem měl příležitost po několik dní pozorovat.